Martina Špinková: Jde to vůbec, ilustrovat bibli?
Je to troufalost, kreslit obrázky o tom, jak neviditelný Hospodin šel cestou s lidmi, kteří žili kdysi dávno? Kreslit Ježíše, který je tak blízko a tak daleko zároveň? Jistě je. Tím spíše, že i teď je tu Bůh s námi a hledí, snad s pobavením, i na ty obrázky. A když už se malíř do takhle troufalé práce pustí, potřebuje najít dveře, kudy do těch příběhů nahlížet, dotýkat se jejich smyslu a pokud možno toho moc nepokazit.
Malovala jsem štětcem a pastelkami a zároveň jsem jakoby seděla vedle a sledovala, jak obrázek vzniká. Všimla jsem si, že se mi do mnoha obrázků jako jakási Hospodinova stopa vkrádalo světlo. Osvítilo nějaký okamžik, vytáhlo jej na chvilku ze tmy, která skrývá tajemství a které se trochu bojíme. Divila jsem se. Co se to stalo? Čas už neplynul pravidelně a jednotvárně, ale vystupovaly z něj důležité, byť prchavé okamžiky. Překvapilo mě to, ale pak mi došlo, že přece takhle náš život žijeme i teď a tady: občas se čas zrychlí a jakoby zhustí, jsme úplně uvnitř a svět je hodně barevný. Pak zas čas plyne dál a nic si z něj neumíme zapamatovat. Přála bych těm, kteří si budou knihu číst a prohlížet, aby se jim také takhle podobně zastavil čas a vyprávěl jim barevně o věčnosti, kde světlo znamená ještě něco jiného, než známe my, kde barvy umějí promluvit a kde tma není strašidelná, ale skrývá tajemství a dává světlu i barvám jejich krásu.
A jak tuhle velkou knihu vidí někteří moudří lidé?
Klára Jirsová, překladatelka a maminka tří dětí
Nejlepší Bible pro děti, jakou znám. Biblické příběhy tu nejsou převyprávěné jinými slovy, ale používají přímo citace daného biblického textu. Biblický příběh je jen zhuštěn, redukován, jakoby oproštěn od všeho, co by dětem mohlo bránit dostat se k jeho jádru, takže děti slyší (nebo si čtou) stejná slova a obraty, jaké pak slyší v kostele... A k tomu krásné ilustrace Martiny Špinkové.
Petr Pokorný, biblista a evangelický teolog
Knihu jsem si prošel se zájmem a radostí. Texty jsou dobře vybrané a poutavě převyprávěné. Autorka čtenáře – tedy především malé posluchače a při předčítání i jejich rodiče – upozorňuje na to, že jde o vyprávění, které má vztah k dějinám. Je ale především vyjádřením základních lidských vztahů a s nimi spojených problémů i toho, jak Bůh vstupuje do lidského života, často prostřednictvím druhých lidí. Nejsem literární estetik ani dětský psycholog. I když tu jde o něco jiného než o věcnou biblickou exegezi, mám za to, že Velká dětská Bible vysoce přesahuje to, co dnes v tomto žánru nabízejí jiní. A ilustrace tomuto posunu na žebříčku nabídek výrazně pomáhají. Jsou podmanivé a krásné.
Pavla Pečinková, výtvarná kritička, autorka knih o J. Čapkovi a J. Ladovi
Obrazový doprovod k Bibli představuje pro ilustrátory jeden z nejnáročnějších úkolů. Zvlášť obtížné je zpřístupnit biblické texty dětem. Martině Špinkové se podařilo uchovat si něco z dětského pohledu na svět, a proto nemusí styl svých kreseb malým čtenářům příliš přizpůsobovat. Její jednoduché a prosté výtvarné metafory tlumočí nejen klíčové epizody Starého a Nového zákona, ale i hluboce prožívaný vztah k Bohu. Je v nich okouzlení, drama, tajemství a úžas. Září z nich světlo. Jsem moc ráda, že se nyní dostávají do rukou také českým dětem.
Tomáš Halík, katolický kněz, spisovatel
Několik generací českých dětí a jejich rodičů provázelo Čtení z bible Kralické – Olbrachtovo věrné převyprávění biblických příběhů s romantickými ilustracemi Gustava Doré. Věřím, že podobnou roli může v radikálně změněném světě sehrát Velká dětská Bible: poutavé, srozumitelné vyprávění Lene Mayer-Skumanzové s půvabnými a poetickými obrázky Martiny Špinkové, které jsou samy o sobě tvořivým, nápaditým výkladem, podněcujícím dětskou fantazii i meditace dospělých čtenářů. Každé podobné vydání Bible představuje originální tvořivý přínos do pokladu naší národní kultury a vzácný dar do života rodin.
Tomáš Holub, biskup
Dostala se mi nedávno při třídění knihovny do ruky dětská Bible, která vyšla ve chvíli svobodného nadechnutí kolem Pražského jara 1968. Měli jsme ji doma, tatínek nám z ní každý večer četl a my si k tomu prohlíželi jednoduché perokresby, které doprovázely každý příběh. Při nostalgickém listování touto knihou jsem si s úžasem uvědomil, jak hluboko a směrodatně mám až dodnes představy o dynamice biblických událostí spojené právě s touto svojí první Biblí a jejími obrázky. Jak silně ovlivnily mé chápání dějin spásy... Myslím, že důvodem, proč se tak hluboko vryly do mé duše, byla skutečnost, že to nebyly obrázky kreslené na efekt. Nebyly ani prvoplánově líbivé, ani romantické. Byly však vnitřně pravdivé a kreslené s duchovním přesahem. Až za čtyřicet či padesát let doma objevíte Velkou dětskou Bibli Lene Mayer-Skumanzové a Martiny Špinkové, přeji vám, abyste v ní listovali se stejně intenzivními a vděčnými pocity, s jakými jsem před nedávnem listoval já v té své.
Jiří Strach, režisér
První kresbou této knihy je krásná duha. Pokaždé, když se ukáže na nebi, má člověku připomenout smlouvu, kterou lidem Bůh dal. A poslední kresba zase ukazuje nebeské město z ryzího zlata, s pramenem živé vody, s dvanácti branami a v každé z nich stojí anděl. Anděl Páně. Kdo se dočetl až sem na samý konec, tak už ví, že ty mé pohádky o Andělech Páně nejsou vlastně žádné pohádky.